Počítačový mentor

Setkávám se s tím dnes a denně – na počítači je spousta zbytečných „vylepšení“, o kterých jejich tvůrci tvrdí, že pomohou vylepšit výkon počítače nebo zpříjemnit práci uživatele. V praxi je však výsledek opačný a počítač plný takových „vychytávek“ pak jen ztěžka dýchá (nebo se spíš hodně zadýchává…).

Jako děti jsme si hrávali na tichou poštu. Kdo by tu hru neznal – bývala to legrace, zejména pak to pátrání, kdo předávanou informaci překroutil. A následné hádky typu: „Přece jsem Ti jasně říkal XYZ!“ – „Nauč se mluvit, nebylo Ti rozumět, přišlo mi to jako ABC!“

Nevím, jestli je to specialita českých firem nebo se jedná o běžný standard i ve světě. Lidé ve firmách jsou zkrátka příliš pracovití. Ptáte se, co je na tom špatného? Pracovitost je přece kladná a žádoucí vlastnost!

Je to pár dní, co mi kamarádka vyprávěla, že jí jedna známá paní X poslala email s tím, že je v Anglii, že byla okradena o všechno a že prosí, jestli by jí mohla poslat nějaké peníze. Kamarádka tomu moc nevěřila, ale adresa byla správná a tak napsala zpět dotaz, co se přesně stalo a jestli opravdu peníze potřebuje. Odpověď přišla a opět zde byla opakována žádost o peníze. Nakonec vše vyřešil telefon a potvrzení, že nic takového se nestalo a peníze není třeba posílat, ale jak se později ukázalo, někomu se „pouze“ podařilo odhalit heslo k emailové schránce této paní X. Vesele si pak jejím jménem žádal o peníze, četl její poštu, získal všechny její kontakty…

Všem mým přátelům na FB: Mám na vás prosbu. Ráda bych, aby to, co s vámi na FB sdílím, zůstalo mezi námi a nešířilo se již dál. Nedávné změny na FB umožňují „přátelům přátel“ atd., aby takovéto aktivity sledovali, pokud u ní kliknete na „To se mi líbí“ nebo přidáte komentář. Bohužel je toto nastavení nakonfigurováno tak, že si ho nemůžeme změnit sami. Proto potřebuji vaši pomoc. To můžete udělat jen vy.

Dnes se vrátím k otázce zálohování vlastních dat z trochu jiného pohledu. Už několikrát se mi stalo, že mi volal někdo známý s tragicky podbarveným hlasem. Když se rozptýlily moje prvotní obavy, že někdo zemřel nebo je alespoň nasmrt nemocný, ukázalo se, že dotyčný přišel o svá data.

Jako malý kluk jsem dostal k narozeninám zápisníček, do kterého jsem si podle abecedy zapisoval telefonní čísla a adresy na své příbuzné a známé. Od studentských let jsem pak používal používal plánovací diáře, ve kterých jsem kromě kontaktů, měl i přehledný kalendář, seznam úkolů a další důležité informace. Měl jsem tento systém rád a nebylo divu – kromě účelovosti splňovaly tyto diáře i řekněme jistou esteticko-společenskou úlohu – člověk se s nimi cítil jako profesionál. :-)