• 10. únor, 2014
• Jiří Brázda
• Práce na PC, Zálohování

Věčná písnička o (ne)zálohování … a hodně drahé obnově

Mluví se o tom, píše se o tom, učí se o tom, ale pořád to není dost... a já se tomu nepřestávám divit. Počítat ani notebook není nedobytný a nerozbitný trezor! Je to vlastně jen nástroj na pořízení, dočasné uložení, zobrazení nebo jiné zpracování dat. Přesto se ale mnoho lidí chová, jako by to bylo to nejbezpečnější místo pro uložení dat.

O případech maminek, které přišly o fotky svých dětí, protože je měly v 5 let starém notebooku a ten nečekaně odešel do Věčné sítě, jsem psal již dříve. Ztráta rodinných fotek je velmi nepříjemná, pro někoho však může být mnohem horší ztráta dat, protože je nutně potřebuje k výkonu svého povolání nebo podnikání.

Tady jsou lidé často ochotni zaplatit opravdu hodně za záchranu dat. A pravdou je, že se opravdu hodně také platí! Zkušenosti z mého okolí hovoří i o desítkách tisíc korun za obnovu dat z poškozeného disku z notebooku! A nutno také dodat, že při fyzickém poškození disku je pravděpodobnost obnovení všech dat jen velmi malá - jakkoliv jsou specializované firmy schopné dělat téměř zázraky, prostě z poškozeného místa se nic zachránit nedá. Jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere...

Dnes se nechci rozepisovat o nutnosti zálohování - to snad každý ví, i když málokdo to opravdu dělá. Chci se věnovat tomu, co dělat, když už se ten průšvih stane a o data přijdeme (a nemáme zálohu).

Především je třeba si uvědomit, že pokud má být záchrana úspěšná, musí být CO zachraňovat. V případě omylem smazaných dat (tedy disk je v pořádku, ale naše data nejsou k nalezení ani v koši) je třeba se zcela vyvarovat nebo alespoň maximálně omezit jakékoliv zápisy na disk. Proč?

Pro lepší pochopení se pokusím trochu přiblížit, jak vlastně ukládání na disk funguje. Představte si disk například jako jedno velké město, ve kterém jsou všechny domy stejně velké. A ukládaná data jako lidi, kteří se do těch domů nastěhují. A pak tu máme pana Starostu, který má přehled o tom, koho do kterého domu umístil. Pokud je rodina (soubor) moc velká, umístí ji do více domečků. Pokud však rodinu vystěhujeme(=soubor smažeme), pan Starosta naštěstí není důsledný. On jen ve své evidenci smaže informaci o tom, že pan Novák bydlí v konkrétním domečku, ale ve skutečnosti ho tam nechá bydlet (tedy fyzický soubor nesmaže)! Pan Novák bydlí vesele dál, jen o něm nikdo neví. K fyzickému vystěhování dojde až v okamžiku, kdy pan Starosta dostane příkaz umístit novou rodinu (soubor) do nějakého volného domečku. A protože pan Starosta ví, že dům po panu Novákovi je volný, nastěhuje do nej novou rodinu a pan Novák je bez pardonu vystěhován.

My tedy potřebujeme zajistit, aby od okamžiku, kdy pan Starosta smazal informaci o našich souborech (fotkách, videích, smlouvách, databázích...), už raději nikoho neubytovával a naše drahocená data nepřepsal. Aby pak mohla nastoupit kavalerie (specializovaná firma nebo v tomto případě i specializovaný software), pana Nováka najít a panu Startostovi zpátky nahlásit, že v domečku je pan Novák a nikoho sem ubytovávat nemá.

Takže zpět do praxe - jakmile zjistíte, že jste o data přišli, urychleně vypněte počítač a zajistěte bezpečné doručení odborníkům. Bezpečným doručením je myšleno i to, aby byla zajištěna ochrana před nárazy a otřesy, ale i statické elektřině, protože všechny tyto vlivy mohou problém ještě zhoršit.

A ještě rada nakonec - opravdu není dobrý nápad, pokoušet se o záchranu dat vlastními (amatérskými) silami. Neznám nikoho, kdo by tímto postupem slavil úspěch, ale mohl bych vyprávět o případech, kdy tato akce úspěšnou obnovu dat znemožnila...